3.Kapitola

19. července 2012 v 10:51 | *Ress* / °°Kessy°° |  Deník Katrin Dillinger
4. Srpen 10:30 (Sobota)
Moc si z dnešního rána nepamatuju, to málo co mi v paměti utkvělo mi teď pomáhá pochopit mou situaci. Právě tu byla letuška, zeptala jsem se, jestli mi může přiníst něco k pití. Ona akorát kývla a odcupitala pryč. Vím, že mě paní Strichová ráno vzbudila a poté co jsem nasedla do auta, mě budila ještě jednou a to v tu dobu, co jsme dorazili na letiště, pak jsem zas usla, ale asi ne na moc dlouho, soudě podle toho, kolik je hodin. No nevadí. Sedím u okýnka, takže mám super výhled. Vpravo odemě sedí Diana, která ještě spí, zřejmě včera byla vzhůru dýl než já. Za náma sedí Strichovi. Nenápadně jsem drkla do Diany loktem. Okamžitě byla vzhůru, narozdíl ode mě nevypadala, jako by se právě probudila. Zazubila se na mě a naklonila se, aby vyděla z okýnka.
"Zapněte si bezpečnostní pásy a připravte se na přistání," ozval se hlas z reproduktoru. Letuška mi nakonec to pití nepřinesla. Jak jinak. Přemýtala jsem o tom, co teď asi dělá máma a otčím. Pravděpodobně slaví, ušklíbla jsem se. Zapsala jsem si do paměti, že si musím zkontrolovat mobil, až přistanem.

13:00
Právě si vychutnávám senzační oběd v hotelové restauraci. Ani vlastně nevím, co to na mém talíři je, ale chutná to trochu jako ryba skřížená s krávou.
"Chobotnice," řekla Diana, jako by mi četla myšlenky. Měla jsem co dělat, abych se nezakuckala. Radši si dám salát. Po obědě nám pan Strich řekl, že se můžeme podívat po městě, ale do pěti ať jsme doma. Když sme to obě odsouhlasily, vydali sme na obchůzku městem. Diana se chtěla podívat do obchodů s oblečením, já místo toho navrhovala knihkupectví. Nakonec jsme se dohodly, že to tady projdem postupně všechno. Samozřejmě ne dneska. To bych musela bejt v Matrixu. A jelikož tam nejsem, budu se muset spokojit s normální pozemskou chůzí.
"Zítra se podíváme na pláž," oznámila mi. Pokrčila jsem rameny, hlavně že nemusím jíst játra.

18:00
Sedíme s Dianou na pohovce v jejich bytě v hotelu, který má mimochodem pět hvězdiček a koukáme na televizi, štěstí, že nás ve škole učili německy, jinak bych se tu už vůbec nevyznala. Ani v rádiu se nedá chytnou jediná stanice, kde by mluvili anglicky. Bohužel. S Dianou jsme si sedly k oknu a pozorovaly západ slunce, který zabarvil oblohu do všech odstínů červené a oranžové. Bylo to skoro pohádkové. Vytáhla jsem ze svého batohu moil, a podívala se na displej. Nic. Žádná zpráva. Máma si asi ještě nevšimla, že jí zmizela dcera. Nejspíš si myslela že se učim. Ale to mi nepřinesla ani jídlo? Doma je to ted' určitě klidný, jako by mě doma ani neměli. Což vlastně nemají, ale to oni neví. Ušklíbla jsem se.

21:00
V našem pokoji je vodní postel! Diana z toho měla strašnou srandu a když jsem chtěla jít spát, tak vždycky na tu postel skočila a mě to vodhodilo metr daleko. Naneštěstí ta postel vydávala zvláštní skřípavé, nebo jaké zvuky, takže nás kolem půlnoci přišla paní Strichová okřiknout, že už máme spát. Samozřejmě nekřičela, na to byla moc milá.

5.Srpen 8:30 (Neděle)
Když jsem se vzbudila a rozhlédla se po místnosti Dianu jsem neviděla. Pokrčila jsem rameny a převlékla se do vypůjčeného oblečení. Tudíž tílka a šortek. Zatímco jsem si rozčesávala vlasy, dovnitř nakoukla paní Strichová:
"Tak už jsi vzhůru, pojď na snídani, jsou lívance," usmála se a odešla. Až teď jsem si uvědomila, že se jí Diana vůbec nepodobá. Své uhlovitě černé vlasy vysokou postavu zřejmě zdědila po svém otci. Jediný co sní měla společného byla asi povaha. Zároveň jsem si však uvědomila, že už v Německu budem jen pět celých dní, když počítám dnešek. V pátek zase poletíme zpátky do Londýna.
"Mami dneska chceme jít na pláž," oznámila Diana, nezdálo se, že by jejím rodičům tenhle přístup vadil. Já už bych schytala pohlavek, ušklíbla jsem se. Je tu menší problém. Stále nemám plavky. Řekla jsem to Dianě.
"S tím sem tak nějak počítala, že něco zapomeneš," zasmála se. To neni všechno, ještě jsem zapoměla nabíječku na můj stoletej mobil, pomyslela jsem si, zatímco Diana došla do pokoje a zase se vrátila se zebrovanýma bikinama, které mi ochotně dala. S velkým "díky" jsem je přijala.

12:30
Po obědě, který nepotřebuje komentář, jsme nejdřív šli obstarat pár věcí pro paní Strichovou a potom se konečně vydali na pláž. Dianina mamka nám dala piknikovej koš narvanej jídlem a řekla, že se nemusíme vracet na večeři. Takový rodiče bych taky chtěla, ale pak bych jim nemohla zkratovat žehličky, nebo sypat prací prášek do boileru (což mi připomíná, že už "rodiče" musí vědět o tom, že nejsem doma. Tak či tak, mě je to jedno, přece by po mě nevyhlásili pátrání to bych jim skazila druhý líbánky. (Když měli ty první, tak mě na půl měsíce šoupli k babče.) Vzala sem s sebou pár časopisů. Na pláži sme si našly místo, které bylo jakž takž ve stínu a začetly se. Naší pozornost upoutala skupina mládeže v našem věku. Hráli volejbal. Upozornila jsem na to i Dianu. Bylo se na co koukat. Bylo tam asi čtyři holky a čtyři kluci. Jedna z dívek nás spozorovala, asi nebylo dobré na ně zírat, uvědomila jsem si. To už k nám ale dívka šla a německy se zeptala, jestli si nechcem zahrát. Vypadala mile, dlouhé kaštanové vlasy měla sepnuté v culíku vysoko na temeni hlavy a velké hnědé oči jí dodávaly panenkovského výrazu. Jediné co kazilo celkový dojem bylo asi na desetkrát propíchnuté ucho. Ne že by se mi to nelíbilo, ale ona mi na to připadala, já nevím co, moc jemná? Drkla jsem loktem do Diany.
"Běž" usmála jsem se. Narozdíl ode mě byla ve sportu dobrá. Diana pokrčila rameny, vstala, oklepala si tělo od písku a následovala dívku. Jelikož jich těď byl lichý počet, automaticky někdo musel odejít, chvilku se tam hádali a pak si to ke mě namířila jiná z dívek, alespoň myslím, že to byla jiná dívka. Pravděpodobně jo, tahle neměla ucho jako jehelníček. Sedla si vedle mě do písku.
"Jsem Alyssa," představila se.
"Katrin," pousmála jsem se a viděla, jak se Diana se všemi seznamuje, i s kluky.
"To byla tvoje sestra?" zeptala jsem se a kývla hlavou směrem ke skupině hráčů.
Ona přikývla "Izabella." Byla tu vidět jejich podoba, tytéž kaštanové vlasy a stejné panenkovské oči.
"Ty nejsi němka, viď?" zeptala se, já na to zavrtěla hlavou.
"Angličanka."
"To je skvělé, kde bydlíš?" zeptala se mě, už anglicky.
"V Londýně." Protáhla jsem obličej. Alyssa se zasmála.
"Proč ten mučednickej výraz?" zeptala se nechápavě.
"Radši bych bydlela tady, v pátek odjíždím." ušklíbla jsem se.
"Jsi tu s rodiči?" zeptala se.
"Tak trochu." uchechtla jsem se. "Ty tu bydlíš, nebo jak?" zeptala jsem se zase já.
"My sme tu na dovolené. S rodiči." Zasmála se.
"To jsou všechno tví sourozenci?" Vyvalila jsem oč.
"Ale né, to jsou kámoši, seznámili sme se při výměnném pobytu. Mám dva sourozence, Izabellu a Joshe." podívala se směrem k hráčům. "To je jeden z těch kluků, ten, co má nejtmavší vlasy." přikývla jsem. Toho černovlasého mladíka už jsem pozorovala hodnou chvilku.
"Ona není tvá sestra, že ne?" kývla směrem k Dianě.
"Ne, je to kámoška." odpověděla jsem.
"Aha, bylo by divné, kdyby se setry od sebe tolik lišily." Zasmála se a já s ní. Měla pravdu, opravdu sme si nebyly podobné. Máma říkala, že jsem barvu vlasů zdědila po babičce. Bylo těžké si ji představit se zrzavými vlasy. Vyprskla jsem smíchy. Alyssa se na mě nechápavě podívala. "Co je?" Zeptala se pobaveně. "Přemýšlela jsem," odověděla má maličkost. Opravdu maličkost, neměla jsem víc, než 165 cenťáků. Koukla jsem se směrem, kde hrála Diana s ostatními volejbal.
"Proč si nešla hrát taky?," zeptala se.
"Nejsem dobrá na sport." Uchechtla jsem se.
"Aha." Pokývala hlavou.
"Nevíš, kde je tu knihkupectví?" zeptala jsem se.
"Náhodou jo, byla jsem tam asi předevčírem, proč? Chceš se začít učit líp německy?" zasmála se.
Pobaveně jsem zavrtěla hlavou: "myslím, že němčina mi docela jde," zasmála sem se.
V tu chvíli k nám přiběhla Diana, čapla mě za loket a vytáhla na nohy.
"Dem do vody." oznámila mi, ale tak, že jsem to prostě nemohla odmítnout. Zároveň jsem však chytla za ruku Alyssu, ta protestovala, ale když viděla, že nemá šanci, přece jen taky skočila do vln. Mě tam kluci doslova hodili. Když jsem se vynořila na hladinu začala jsem se smát a snažila se potopit Dianu. Povedlo se mi to, ale neudržela jsem ji pod vodou dlouho, když se její hlava zase objevila nad hladinou vody začala jsem se smát. Alyssa mi postupně všechny představovala. Samozřejmě i svého bratra. Světlovlasý mladík s vodnatě modrýma očima byl Alex, další kluk měl hnědé vlasy se světlým melírem a jmenoval se Andrey, ten poslední, kterého jsem ještě neznala, měl černé vlasy a zřejmě chodil s Izabell, proč by se jinak cicmali každých půl metru. Jmenoval se Nio. Asi to byla nějaká přezdívka, ale říkali mu tak všichni. Pak tam byla blondýnka se stejně vodnatě modrýma očima, jako má Alex. Zřejmě jeho sestra. Jmenovala se Abigail. Jednoduše Abi. A poslední dívka byla tmavovláska s piercingem v nose. Max. Chtěla, aby jí tak všichni říkali. Pokrčila jsem na to rameny. Na to, že vypadala, jako by právě spatřila ducha, byla vcelku přívětivá.

* * *
Další kapitola je na světě, tentokrát trochu delší. Doufám, že se bude líbit, vím, že je to teď nuda, ale dočkejte času. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama